Není zahrádkářské prodejny, ve které by ji neznali. Ale můžete ji mít i vy doma na parapetu. Stévie sladká je rostlina, která je nyní hitem mezi domácími pěstiteli.
Lipový květ, rozkvetlé bylky heřmánku, nať mateřídoušky, mladé výhony kopřivy a listy lesní jahody. Všechny mají něco společného. Když si je nasbíráte na procházkách v přírodě, kdykoli si z nich můžete připravit voňavý čaj. Čím ho však zlepšit, aby chutnal jako vzácný bylinný nektar?
No přece další bylinkou. Přímo z okenního parapetu odtrhnete několik čerstvých lístků stévie a ty změní voňavý a zdravý čaj na chutný nápoj nasládlé chuti.
Ze zahradního centra za okno
Stévie je svěží rostlinka hustého, bohatě rozvětveného vzrůstu. Čím více z ní kdosi uštipuje mladé výhony, tím více z jejích zálistků vybíhají nové. Neustálou regenerací chce dosáhnout toho, po čem touží každá rostlina. Zakvést, aby za sebou na konci vegetační sezóny zanechala zárodky nové generace. Semínka.
Zdravá rostlinka má pevné pružné listy, svěže zelené bylky a na každém zaštípnutém místě vytváří světle hnědý ochranný val. Čím rozvětřenější je, tím lépe se o ni množitel a prodejce staral. Nenechte se nachytat na vytažené výpěstky bez bočního obrostů. Kvalita nemusí stát mnoho.
Buďte kritičtí a hleďte na užitek. Pouze malá část rostlin dokáže na okně přezimovat. Ta, kterou kupujete, musí být proto dostatečně vyspělá, abyste měli i vy co uštipovat. Výška 20 centimetrů a alespoň 10 bočních výhonů naznačují kvalitu dobrého zapěstování.
Pod stálým dohledem
Stévie není náročná, pokud jí na okně dopřejete dostatek světla, tepla a květinník podložíte miskou, abyste jej mohli dostatečně zalévat. Rostlinka žije ve své domovině na okraji potoků, pokud však zemina občas dostatečně proschne, je jí to jen k užitku.
Jsou jen dvě nástrahy, které vám mohou pokazit náladu. Pokud v chladné noci necháte pootevřené okno, listy ztratí pevnost, povislou a nachlazená rostlina během několika dní uhyne. Pokud ji naopak zapomenete polit a listy ovisnou dolů jako bezvládné stužky, může se stát, že jejich konce odumřou a zbarví se dočerna.
Stévie rychle spotřebovává vodu a v rašelinovém substrátu dokáže proschnout na slunečním parapetu i za dva dny. Mějte ji proto pod stálým dohledem.
Sladkastá, ne sladká
O stévii se napsalo už tolik nesmyslů, že nejeden zájemce zažil zklamání. Žádná z rostlinek nenahradí za sezónu 100 kg cukru, žádné lístečky neosladí láhev při zavařování ovoce a stévie zaručeně není sladší než cukr. Mnozí si totiž pletou výtažek stevioid se samotnou stévií.
Jaká ve skutečnosti je?
Dáte jí lístek do úst, prokousnete ho a pocítíte jemné aroma pelendreku s ještě jemnějším náznakem hořkosti trávy. Po chviličce se však v ústech rozplyne nasládlá chuť, která přetrvává. Máte pocit, že je sladší než mladý hrášek, sladší než byl mladého jetele, ale ne tak sladká jako červený meloun, natož ne jako cukr. Je příjemně nasládlá a svědčí jí to.
S bylinkami vynikne
Pokud v šálku zalijete dva růstové vrcholy stévie vroucí vodou, brzy se začne barvit do žlutozelena. Získá jemné aroma pelendreku a nasládlý nádech bylinky samotné. Takový čaj je osvěžující, do jisté míry však fádní. Ani citron nedokáže takovému čaji dodat potřebný šmrnc.
Pokud však ke stévii přihodíte sáček heřmánku, nebo několik pečlivě vysušených kousků vlastnoručně nasbíraných bylinek, otevírá se nová nepoznaná zkušenost. Aroma bylin se mísí se stévií a vzniká harmonie hodná obdivu. Chutě se spojují a bylinkové čaje najednou chutnají i těm, kteří je bez cukru dosud odmítali.
Položíte-li na okno tři či čtyři květinníky se stévií, naroste v nich dostatek výhonů na to, abyste si ji mohli do čaje přidávat každý den. Roste rychle, netrpí. Je vždy připravena nabídnout vám čerstvé výhony.
Není všemocná
Pokud si na její nasládlou chuť přivyknete, začnete experimentovat dál a budete hledat cestu ke slazení jiných nápojů. Čím méně od ní očekáváte, tím více vás dokáže příjemně překvapit. Jednou to s ní vyzkoušíte v šálku silného černého čaje a zjistíte, že musíte být kulinářským detektivem, abyste jej odhalili. Jindy jen do pramenité vody vyždímáte šťávu z poloviny pomeranče a zjistíte, že se stévií to jaksi pasuje dohromady.
Neměla by chybět na žádném parapetu a měli bychom být vděční zahrádkářům za to, že ji dokážou ze zelených odřezků množit znovu a znovu, abychom do každé sezóny mohli vstoupit se sladkavou bylinkou na okenním parapetu.
