Jehličnaté lesy, léčivé bylinky a minerální prameny, jejichž křišťálově čistá voda má léčivé účinky. Toto jsou hlavní symboly podtatranského regionu severního Spiše. A právě zde se před staletími zrodila tradice lihovarnictví, jejíž unikátnost ocenila i Evropská unie.
Region pod Tatrami je bohatý na množství vyvěrajících minerálních pramenů, které lidé odnepaměti využívají k léčbě různých zdravotních problémů, zejména pro jejich bohaté minerální složení.
Málokdo však ví, že jejich jedinečná čirá voda se již v minulosti stala základem při výrobě ovocných destilátů, borovičky či jiných druhů alkoholických nápojů.
Voda ze srdce Tater
Palírenství na Spiši má za sebou pozoruhodnou historii. Archeologické nálezy dokumentují znalost destilačního procesu obyvateli regionu již v době bronzové. V lokalitě Myší Hôrka u Jánovce se podařilo objevit hliněnou destilační nádobu, která se používala kolem roku 1 500 př. nl. l.
S pálením, jak jej známe dnes, však na území Spiše začalo pravděpodobně ve 13. století. Až o čtyři století později se podhradí hradu ve Staré Ľubovni pyšnilo prvním dřevěným lihovarem. Nacházelo se v něm pár kotlů, čtyři měděné hrnce, tři páry měděných trubek, které procházely žlabem a osm dřevěných sudů. V jeho okolí byly tři studny, odkud se dřevěným potrubím dostávala voda z pramenů do lihovaru.
V té době mistři palírny vyráběli pálenku z obilí pěstovaného na majerech panství, ovoce, lesních plodů, vody a léčivých bylin ze slovenských hor.
Oblíbenost spišské pálenky postupně narůstala a začala se vyvážet do okolních států, přičemž výroba i nadále zůstávala v regionu. Spiš se tehdy zařadil mezi významná centra lihovarnictví a lihovarnictví, jako taková, se stalo důležitým výrobním odvětvím.
Plán prvního kamenného lihovaru z roku 1773. Zdroj: Spišská palírna
První zmínka o borovičce je stará téměř 300 let
Ve stejné době, tedy v polovině 18. století, kdy území v okolí Ľubovnianského hradu patřilo polské královně Marii Josefíně, královský architekt Francesco Placidi vyhotovil plány přestavby podhradí, kde dal vybudovat první velký kamenný lihovar.
Nevěřili byste, už v té době patřil k nejmodernějším stavbám ve střední Evropě.
Mimochodem, z tohoto období pochází i vůbec první zmínka o výrobě borovičky. Vyráběla se ve Spišské Belé, přičemž podle historických záznamů z konce 18. století se spišská borovička už v té době vyvážela do Rakouska a Čech.
Od té doby prošlo Spišské lihovarnictví komplikovaným obdobím. O změnu se postarala až rodina Morgenbesserových, která v roce 1929 zřídila v centru Staré Ľubovne likérku. Vyráběla v ní borovičku, bylinné likéry, vaječný a čokoládový koňak, rum i slivovici.
Palírnictví se tak opět na jistou dobu stalo důležitým průmyslově-zemědělským odvětvím v tomto regionu. Potom však komunisté znárodnili soukromé podniky.
Produkt ze Spiše chráněn Evropou
Další významný milník přinesla až revoluce. Staroľubovnianská společnost GAS Familia ve snaze zachránit unikátní lihovarnické odvětví pod Tatrami, odkoupila v centru Staré Ľubovne dům, ve kterém až do znárodnění sídlila zmíněná likérka.
GAS Familia – odstartovala v roce 1997 výrobu nápojů jako borovička, vodka, rum či slivovice. Později se k nim přidaly značkové slazené a neslazené lihoviny či ovocné destiláty, přičemž při výrobě navázaly na tradiční receptury Morgenbesserových.
I díky těmto jedinečným recepturám se dnes region Spiše může pochlubit tím, že zde produkují – jako jediní na Slovensku – výrobek s chráněným zeměpisným označením – Original Spišská Borovička KOSHER. To znamená, že všechny složky, ze kterých je borovička vyrobena, pocházejí výlučně ze Spiše a lihovina se vyrábí přímo ve Spišské palírně.
Tento atribut – alkohol s chráněným zeměpisným označením, je zapsán a potvrzen i v rámci Evropské unie. Spišská borovička je v tomto evropském seznamu jediným slovenským zástupcem v kategorii lihovin.
